Anotace kurzů – Německá a francouzská filozofie v Evropě (Europhilosophie) – česky

Povinné kurzy

Povinně volitelné

Povinné

A. Německá filosofie I.

M. Vrabec

Záměrem kurzu je představit východiska, cíle a argumentační postupy Kantovy kritické filosofie. Tématem přitom bude jak Kantova teoretická a praktická filosofie, tak jeho pokus sjednotit obě tyto oblasti.

A. Německá filosofie II.

L. Benyovszky

Transcendence u Heideggera: cesta od Bytí a času k Beiträge. Smyslem kurzu je představit základní záměr a postup Heideggerovy fundamentální ontologie, tematizovat její meze a sledovat nutnost proměny Heideggerova myšlení ve 30. letech 20. století. Klíčovými tématy budou překonání subjekt-objektové kategorie, dále transcendence jako rozvrh existence ve strukturu „bytí ve světě“, časovost, konečnost, temporalita, svoboda a sebeskrývající odkrytí zjevnosti jsoucna.

A. Německá filosofie III.

L. Benyovszky

Smrtelnost a řeč v myšlení počátku. Seminář k pozdní Heideggerově filosofii, jehož klíčovým motivem bude souvislost smrtelnosti a počáteční zřejmosti, jež se rozvrhuje ve zdržování se smrtelného na Zemi, pod Nebesy a před Božským. Seminář tím zároveň představí posun Heideggerova porozumění souvislosti bytí a času oproti fundamentálně-ontologickému chápání.

B. Fenomenologie I.

A. Novák/T. Holeček

Přednáška doplněná seminářem uvede do základní problematiky klasické německé fenomenologie na příkladu E. Husserla a jeho jím vyvolených následovníků O. Beckera, který měl fenomenologii rozvíjet na poli matematiky, a M. Heideggera, který měl fenomenologickou metodu aplikovat na poli dějin idejí a religiozity. Fenomenologie měla zajistit způsob jasného určování a stanovování významu. Proto kurz bude sledovat strukturu významu, logu, vědomí (Já) a jeho aktivně-pasivních operací/syntéz. Jednotícím motivem je "pravda" jakožto forma i jakožto obsah fenomenologické metody a práce.

B. Fenomenologie II.

A. Novák/T. Holeček

Přednáška doplněná seminářem prohloubí analýzu struktury významu tematizováním motivu "ukazování se", jež je zásadním momentem během dění "pravdy" (něm. Wahrheit). Neskrytost (něm. Unverborgenheit), zakládání (něm. Gründung), ponechávání být (něm. Sein- či Anwesen-Lassen) a světlina (něm. Lichtung) posouvají smysl "významu" a nově naplňují pojem "logos" i "fenomén". Záležitost myšlení "pravda" bude zpřístupněna na základě myslitelských pokynů čerpaných z M. Heideggera, který iniciuje myšlení jiného počátku, jež překonává metafysiku i její pojetí lidskosti jakožto vědomí a/nebo existence. Vůdčím textem budou Heideggerovy "Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis)" z let 1936-1938.

B. Fenomenologie III.

M. Pětová/J. Novotný

Pravda a jednání. Seminář k pojetím pravdy ve smyslu odhalenosti a zjevnosti u Gadamera, Arendtové, Patočky a dalších autorů, u kterých je tento motiv promýšlen nejen v rámci ontologického tázání či fenomenologie vědomí, nýbrž v oblasti etiky, jednání, umění a konstituce lidské osoby.

C. Francouzská filosofie I.

K. Novotný/R. Zika

Výklad myšlenek Edmunda Husserla a jeho kritických následovníků ve Francii o otázkách vztahu subjektu a těla. Cílem přednášky bude nejprve úvod do studia Husserlových stanovisek k otázkám tělesnosti subjektivity v Idejích k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, II. kniha a v pozdějších spisech a badatelských rukopisech. Ve druhé části semestru bude cílem zejména úvod do filosofie těla u Maurice Merleau-Pontyho.

C. Francouzská filosofie II.

K. Novotný/R. Zika/T.Petříčková

V první části semestru bude pokračovat úvod do filosofie tělesnosti u Maurice Merleau-Pontyho, a naváže výklad odlišných koncepcí, které byly ve Francii rozvíjeny současně a v kritické návaznosti na Merleau-Pontyho filosofii. Michel Henry, Emmanuel Lévinas a Marc Richir.

C. Francouzská filosofie III.

J. Fulka

Subjekt a moc (Althusser, Rancier, Balibar ad.).  Cílem kursu bude na základě četby vybraných autorů druhé poloviny 20. století (zejména francouzských, ale svůj zájem rozšíříme na kontinentální filosofii obecně: G. Canguilhem, M. Foucault, J. Lacan, L. Althusser, J. Ranciere, J. Butler aj.) soustavně studovat téma konstituce subjektu se zřetelem k tematice moci (ovšem v nejširším slova smyslu, tedy ve smyslu jakékoli normy a normalizace). Půjde tedy o sledování linie myšlení, která se jeví jako alternativa k myšlení fenomenologickému, třebaže lze - a bude nutno - ukázat, že v některých bodech může fenomenologie i zde poskytnout zajímavá východiska.

Diplomní seminář I. a II.

Kolokvium

Konzultační semináře vedené vedoucím diplomní práce k formálním náležitostem a věcné problematice práce. V rámci seminářů by studenti měli pravidelně prezentovat stav svých diplomních prací.

Povinně-volitelné

Fenomenologie I. – četba; Fenomenologie II. – četba

A. Novák/T. Holeček

Doprovodná četba ke kurzům Fenomenologie I. a II.

Francouzská filosofie I. – četba; Francouzská filosofie II. – četba

K. Novotný/R. Zika

Četba vybraných pasáží z E. Husserl, Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, II. Kniha, E. Husserl, Karteziánské meditace, M. Merleau-Ponty, Struktura chování, M. Merleau-Ponty, Phénoménologie de la perception.

Dějiny sebevědomí

M. Vrabec

Záměrem kurzu je představit projekt tzv. "dějin sebevědomí", který se alespoň po jistou dobu pokoušeli rozvíjet protagonisté německé klasické filosofie po Kantovi. Tyto "dějiny sebevědomí" byly pokusem systematicky, a tedy na základě jenotného principu odvodit jednotlivé schopnosti naší mysli a jim odpovídající typy předmětů. Konkrétně se zaměříme na tyto pokusy ve Fichtově Základu všeho vědosloví, Schellingově Systému transcendentálního idealismu a Hegelově Fenomenologii ducha (resp. Encyklopedii filosofických věd).

Heidegger: Bytí a čas – četba

J. Novotný/J. Marek

Úvodní seminář a četba k Heideggerovu stěžejnímu dílu Bytí a čas

Historie filosofické antropologie I.

R. Zika

Seminář se koncentruje na klasické moderní vypracování konceptu člověka jako osoby v kritické filosofii Immanuela Kanta. Sleduje jeho tři vzájemně se doplňující pojetí člověka jako a) personalitas transcendentalis (teoretická filosofie), b) personalitas moralis (praktická filosofie), c) personalitas empirica (antropologie). Tyto tři koncepce jsou reflektovány s důrazem na to, že jde o východiska - tak či onak afirmovaná či  překonávaná - různých podob pozdějšího a do jisté míry i současného rozumění člověku.

Historie filosofické antropologie II.

J. Marek/J. Chavalka

Seminář mapuje konstituci filosofické antropologie jako specifické filosofické discipliny, seznamuje s jejími základními výchozími koncepty a podává tak studentům důkladnou základní představu o jejím výchozím centru. Zahajuje sledováním Kantova rozvrhu antropologie pojaté z pragmatického hlediska a jeho modernějších vypracování (Brehme), ukazuje postupnou konstituci problému osoby (Person), ustavení a vývoj fenomenologicky založené filosofické antropologie Schelerovy a z ní vyrůstajících rozvrhů (Herngstenberg). Navazuje seznámením s rozvrhem A. Gehlena, kde se klade důraz na zvládnutí konceptu jednání a jeho fixaci oproti konceptům jednání a konání rozvíjeným v klasické filosofické tradici. Zabývá se specifičností pojetí biologického, novým filosofickým náhledem na povahu lidské sensuality a z něj vyrůstajícího orgánového pojetí vědotechniky. Koncept srovnává s rozvrhem H. Plessnera, předevím se základní koncepcí excentrické pozicionality. Kurz si klade za cíl seznámit studenty se základními pozicemi sledované disciplíny.

Vybrané otázky filosofické antropologie I. a II.

A. Novák

Novověká a moderní filosofie je z velké části vedena otázkou po možnostech a limitech transcendence, tzn. přechodu od stejného k jinému, od jednoho k mnohému, od subjektu k objektu či jinému subjektu. Transcendence se tak stává předpokladem umožnění konkrétního prožitku "sebe samého" na jedné straně a "světa" na straně druhé. Na konkrétních příkladech myšlení německých fenomenologických filosofů 20. století se otázka transcendence, její funkce a jejích limitů vyjasní a specifikuje. Dalšími ze sledovaných témat rovněž budou jednak motiv "radikalizace" filosofického myšlení ve fenomenologii a nárokování nového počátku myšlení; jednak otázka "legitimnosti" určitého filosofického stylu, který zjevně hraničí na jedné straně s fanatismem a na druhé straně s libovůlí, profétismem a utopií; dále motivy "vědění" a "techniky"; a konečně motiv "zla".